Úvod

V rámci našeho rodině právního okénka nelze opomenout náhradní (surogátní) mateřství, které byť není českým právem v zásadě upraveno, zákon nezakazuje. Pojďme si krátce představit, co vlastně náhradní mateřství znamená a proč se jedná stále o poměrně kontroverzní a problematický institut. 

Náhradní mateřství je definováno jako situace, kdy je embryo biologických rodičů, vzniklé oplodněním mimo tělo ženy, vloženo do dělohy náhradní matky (gestační náhradní mateřství) nebo kdy je vajíčko náhradní matky oplodněno spermatem muže z ,,objednatelského páru“ (tradiční náhradní mateřství). Kliniky provádějící umělé oplodnění prostřednictvím náhradních matek označují tento proces za léčbu neplodnosti za pomoci náhradních matek, pro kterou musí být přítomen vždy jednoznačný důvod podložený rozhodnutím příslušného lékaře. Nejčastěji se jedná o ženy, kterým byla děloha operačně odstraněna, druhou skupinou jsou ženy, u kterých nedošlo k vývoji dělohy.

V současnosti je náhradní mateřství ukotveno v české legislativě jen v jedné větě v rámci občanského zákoníku, a sice v souvislosti s osvojením mezi příbuznými. Obecně je totiž vyloučeno osvojení mezi osobami příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci, s výjimkou právě náhradního mateřství. Tato výjimka reaguje na realizaci asistované reprodukce v rámci blízké rodiny, tedy využití sestry či matky jednoho z genetických rodičů jako náhradní matky, a proto umožňuje narovnat právní vztahy vzniklé porodem v rozporu s biologickým rodičovstvím a prolomit tak zákaz osvojení v řadě přímé.

Kdo je matkou dítěte?

Přestože odpověď na tuto otázku se může vzdát v zásadě jednoduchá, a sice že matkou dítěte je žena, jejíž vajíčko bylo oplodněno a vloženo do těla náhradní matky, není tomu tak. Z právního hlediska je bez výjimky matkou dítěte vždy žena, která dítě porodila, bez ohledu na ,,původ“ vajíčka. Biologická matka pak nemá k dítěti do té doby, než si jej osvojí, žádný právní vztah, přestože je to právě ona, jejíž genetický materiál dítě nese. Náhradní matka je tedy v roli právní a ,,matrikové“ matky zapisována do rodného listu dítěte, a to až do doby osvojení. 

Kdo je otcem dítěte?

Pokud je náhradní matka vdaná, pak je na základně první domněnky otcovství za otce dítěte považován manžel matky a jako takový i zapsán do rodného listu dítěte. Pak i on musí dát souhlas s osvojením dítěte, a to i přesto, že biologickým otcem není. Pokud matka není provdaná, pak se má za to, že je otcem dítěte muž, který dal k umělému oplodnění souhlas a tento je na základě této zákonné domněnky zapsán v rodném listu dítěte. Takovýto otec má paradoxně mnohem silnější postavení než biologická matka, která si musí vlastní dítě osvojit, zatímco muž, který dal souhlas k umělému oplodnění náhradní matky, je zároveň biologickým a zároveň i právním otcem dítěte. 

Kdo může být náhradní matkou?

Náhradní matka je ženou, která odnosí plod a porodí dítě pro biologické rodiče s tím, že se po narození dítěte vzdá svých rodičovských práv a povinností k němu a biologickým rodičům umožní, aby si dítě nezrušitelně osvojili (adaptovali ho). Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP zakotvuje všeobecné podmínky pro výběr náhradní matky, a sice že se musí jednat o osobu mladší 49 let v plodném věku, občanku ČR, jejíž způsobilost být náhradní matkou potvrzuje gynekolog, praktický lékař a psycholog, a která po poradě s advokátem podepíše souhlas s náhradním mateřstvím. 

Osvojení dítěte 

Většina případů náhradního mateřství není problematická, biologické páry volí příbuzné nebo kamarádky, které již vlastní děti mají a další nechtějí a náhradní mateřství pojímají výlučně jako možnost pomoci biologickému páru získat svůj vlastní uzlíček štěstí. Biologický pár může být přítomen u porodu a dítě jim může být do péče, samozřejmě se souhlasem právních rodičů, předáno ihned poté, jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí. Pokud je tedy vše v pořádku a dítě je zdravé, mohou si biologičtí rodiče odvést své dítěte domů přímo z porodnice. Do té doby, než o osvojení biologických rodičů rozhodne soud, mají však tito pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit je, zatímco o záležitostech dítěte jsou i nadále oprávněni rozhodovat právní rodiče (tj. biologický otec/manžel a náhradní matka). O osvojení, jak je již zmíněno, rozhoduje výlučně soud, kdy nezbytným podkladem pro jeho rozhodnutí je souhlas obou právních rodičů. Otec může dát souhlas kdykoliv po narození dítěte, zatímco náhradní matka až po šestinedělí. Souhlas se uděluje u soudu na předepsaném formuláři.

Šedá zóna náhradního mateřství

Náhradní mateřství sice není zákonem zakázáno a v praxi může být využito ke zplození biologického potomka, současná právní úprava však proces náhradního mateřství vůbec neupravuje, což pro biologické rodiče, ale také pro náhradní matku, představuje období dlouhodobé nejistoty. 

Mezi biologickými rodiči a náhradní matkou zpravidla dochází k uzavření dohody (ať už v ústní, či písemné formě), jejímž podpisem náhradní matka souhlasí povětšinou s tím, že bude v průběhu těhotenství dodržovat zdravý životní styl, nebude podstupovat rizika ohrožující její těhotenství a zdraví plodu a po porodu dítě odevzdá neplodnému páru a bude souhlasit s osvojením. To vše zpravidla za předem sjednanou odměnu. Řada lidí se následně ptá, kde může vzniknout problém, přece mají uzavřenou dohodu, kterou je náhradní matka povinna dodržovat. Nuže, není. 

Jakákoliv dohoda, která by byla v tomto smyslu předem uzavřena mezi náhradní matkou a neplodným párem, je absolutně neplatná a právně nevynutitelná. Dítě není věcí a nemůže být předmětem smlouvy. Stejně tak nelze matku nutit k dodržování různých pravidel v průběhu těhotenství, neboť je to právě ona, která nosí nový život pod svým srdcem, jež je součástí jí samé a jen ona sama má právo rozhodovat o svém těle. Náhradní matku rovněž nelze přinutit k tomu, aby souhlasila s osvojením dítěte jeho biologickými rodiči a dítěte se tak vzdala, když si k dítěti v průběhu těhotenství vytvoří citový vztah. 

Druhý problém smluv týkajících se náhradního mateřství je spojen se sjednáním odměny. Za umělé oplodnění, těhotenství, porod a předání dítěte do péče biologických rodičů není právně možné sjednat finanční odměnu. Pokud by náhradní matka přijala odměnu oproti předání dítěte, dopustila by se trestného činu svěření dítěte do moci jiného a hrozil by jí trest odnětí svobody až na tři léta. Pokud by přijala odměnu přesahující jeden milion korun, pak by jí mohl být uložen trest odnětí svobody v rozmezí dvou až osmi let. Biologičtí rodiče by rovněž nemohli požadovat vrácení odměny poté, co by náhradní matka odmítla poskytnout souhlas s adopcí, protože pokud plnili s vědomím, že odměna má být poskytnuta za zakázaným účelem, pak ji nemohou požadovat zpět. Přípustné je však hrazení nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (vitamíny, výživa matky, cvičení), případně šestinedělím.

Otázkou také je, jak postupovat v případě, že prenatální diagnostika objeví vadu plodu a objednatelský pár již nebude mít o ,,vadné“ dítě zájem, neboť přece chtělo dítě zdravé. Může náhradní matka vyžadovat převzetí dítěte? Nikoliv, a to s odkazem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Pokud je však biologický otec mužem, který dal souhlas s umělým oplodněním a je zapsán v rodném listě dítěte, pak po něm náhradní matka může vyžadovat plnění jeho rodičovských povinností, včetně povinnosti vyživovací. 

Závěr

Náhradní mateřství patří mezi témata, která mezi veřejností vyvolávají stále bouřlivé diskuze. Zatímco příznivci argumentují tím, že náhradní mateřství je pro neplodné či homosexuální páry jediným způsobem, jak získat vytouženého potomka, odpůrci poukazují na nejlepší zájem dítěte a právo náhradní matky vychovávat dítě, které porodila. 

Surogátní mateřství je proces, který u nás sice není zakázán, ale pro jeho výkon nejsou stanovena žádná specifická pravidla, což může vést k absurdním situacím, při kterých ať už biologickému páru, nebo náhradní matce, mohou zůstat jen oči pro pláč. 

A jaký je váš názor na náhradní mateřství? :o)